Výchozí bod: Kvilda, mlha, 5:40 ráno
Kvilda za úsvitu vypadá jako každé jiné šumavské nádraží — tedy jako nic. Dvě chalupy, jeden obchod zavřený do dubna a informační cedule s rozmazaným QR kódem. Vlak přijel s desetiminutovým zpožděním a ani si toho nikdo nevšiml, protože jsem byl jediný pasažér.
Baťoh: 11 kg. Boty: Salomon XA Pro 3D. Plán: Kvilda → Modrava → Pramenité sedlo → Antýgl → zpět na Kvildu.
Den 1: Modravské slatě
Šumavské rašeliniště za ranní mlhy není turistická atrakce. Je to ekosystém, který přesně ví, kde jsou vaše boty — a kde by rád, abyste je nechali.
Po 12 km a třech brodech přes Roklanský potok jsem dorazil na Modravu. Chatka, horký čaj, rozhovor s ochranářem, který mi řekl, že jsem "první člověk bez psa, co ho tu dnes potkal." Netuším, jestli to byl kompliment.
Celkem den 1: 19 km | +640 m / −380 m
Den 2: Ptáci, které nevím pojmenovat
Rozhodl jsem se strávit ráno tiše. Sedět a koukat. Bez fotek, bez zápisků.
Po hodině jsem napočítal:
- 3 druhy ptáků, které neznám ani po konzultaci s ornitologickým atlasem
- 1 srnku s kolouchy
- 2 turisty, kteří mě nevzali na vědomí (šli opačným směrem a měli sluchátka)
Potok Vydra za odpoledního světla vypadá jako reklama na Šumavu. Což je v pořádku, protože Šumava je Šumava — a to samo o sobě stačí.
Celkem den 2: 15 km | +320 m / −440 m
Den 3: Zpáteční cesta přes Antýgl
Třetí den byl technicky nejlehčí a fyzicky nejnáročnější. Nohy měly svůj vlastní názor na výstupy — a já jsem jejich argument uznal.
Antýgl je místo, kde řeka zatáčí a les se rozestupuje do malého údolíčka. Stál jsem tam asi 20 minut a nedělal nic. Nefoukalo, nešumělo nic mimořádného. To byl nejlepší moment celé výpravy.
Celkem den 3: 13 km | +180 m / −420 m
Shrnutí a co dál
Celkem: 47 km | 3 dny | 0 zranění | 1 promočená bota
Šumava v dubnu je pro mě ideální. Žádný provoz, živá příroda, ceny ve stravovnách v rozumných mezích. Každý rok přemýšlím, jestli to zopakuji — a každý rok to zopakuji.
Příští výprava: Beskydy v červenci. Tam se dívám na jiné ptáky.
